Materiál

***

Historie korálků
  
Korálky a ozdoby vyrobené z korálků se vyskytovaly již před více než padesáti tisíci lety a vyráběly se téměř ve všech kulturách. Tehdy sloužily zejména jako symbol moci a bohatství, ale i jako forma komunikace a zároveň se jim přisuzovala magická a ochranná moc. 

Korálky si vyráběli lidé už v době kamenné a to z různých semínek, lastur, kostí, kamínků a drápů. V Anglii byly dokonce nalezeny drobné zkamenělé kousky mořské houby s přirozenými průduchy, které byly seřazeny dle velikosti do tvaru náhrdelníku. V pozdějších dobách, kdy lidé vynalezli nástroje, začali vyrábět korálky i z materiálů, které nebyly přirozeným způsobem proděravělé.  

Z doby před 38 000 lety př. n. l. byly nalezeny ve Francii korálky ze zvířecích zubů a kostí. V Austrálii byly z období 13 000 let př. n. l. objeveny korálky z klokaních kostí a v Africe byly nalezeny korálky vaječných skořápek, které byly zhruba 12 000 let staré. 

Technika výroby korálků se s vývojem lidstva stále zdokonalovala a byly vyhledávány stále vzácnější a exotičtější materiály. S dalším rozvojem civilizací vzrůstal také obchod s korálky a materiály na jejich výrobu. Před 4 600 lety v oblasti západní Indie a Pákistánu začala vzkvétat civilizace v povodí Indu. Dnes již v archeologické lokalitě v Harrapě, která byla jedním z největších měst dané oblasti, bylo objeveno velké množství korálků, nástrojů k jejich zhotovení a pecí, kde se vypalovaly. Z mastku, lehkého nerostu byly zhotoveny nejstarší korálky z této oblasti. Po snadném provrtání se korálky leštily a pro zpevnění struktury nerostu se pak při vysokých teplotách vypalovaly. K provrtávání např. achátu nebo jaspisu používali řemeslníci měděné vrtáky. V Harrapě používali malé korálky, do kterých provrtat dírky bylo nesmírně obtížné, protože kámen i vrták měli stejnou tvrdost. V rámci toho tedy zhotovili vrták z velmi tvrdé hmoty, jejíž složení se vědcům doposud nepodařilo určit. Vrtáky které byly nalezeny pouze v povodí Indu umožňovali řemeslníkům vyrábět nádherné karneolové korálky, které byly velmi ceněné dokonce až v Mezopotánii a střední Asii. 

První sériově vyráběné korálky byly z fajánsu. Jednalo se o jemnou porézní hmotu, jež byla směsí křemenného písku a vápence nebo hlíny s malou příměsí alkálie. Nejprve se fajáns roztavil v pecích, pak se přemílal a opět přetavoval při vysokých teplotách. Do směsi se přidával oxid měďnatý nebo azurit, podobný lazuritu, který se obtížně získával a byl velmi ceněný. Díky těmto příměsím byla vytvořena modrá barva. Fajáns je historiky považován za předchůdce skla.  

První skleněné korálky pochází z období kolem roku 1 700 př. n. l. z povodí Indu. Historicky je to téměř o 200 let dříve, než jsou nejranější korálky nalezené v Egyptě. Existují však důkazy, že skleněné korálky byly vyrobeny dokonce ještě dříve v oblastech jižně od ruského pohoří Kavkaz zhruba kolem roku 2 400 př. n. l. 

Další obrat v manufakturní výrobě skleněných korálků přišel kolem roku 200 př. n. l. kdy v indickém Arikamedu řemeslníci vynalezli metodu vyrábění korálků tahem. Díky této technice se jim podařilo vyrábět najednou stovky drobných korálků. V Indii se používá tato metoda dodnes. Těmito taženými skleněnými korálky mnohé země platily za východoafrické zlato, slonovinu i otroky. 

Výroba korálků začala vzkvétat i v Benátkách kolem roku 1 200 n. l. Do roku 1 400 začala tato činnost v Indii zanikat a Benátčané ovládli trh. Dnes známé drobné rokajlové korálky se vyráběly právě v Benátkách již v roce 1 400. 

Skleněné korálky začaly zajišťovat Evropanům tučné zisky právě díky svým drobným rozměrům, snadné výrobě a neutuchající poptávce, kdy se staly hlavním vývozním artiklem do oblastí Nového světa, Indonésie a Afriky. Kromě tohoto masivního vývozu sloužily korálky v Evropě také ke zdobení oděvů a zhotovování mnoha oděvních doplňků. Korálky představovaly kolem roku 1 800 oblíbený prvek osobních ozdob obyvatel Severní a Jižní Ameriky, Afriky, Evropy, Asie, Austrálie, Grónska, Středního východu a Oceánie. 

Tyto drobné skleněné korálky byly známy pod různými názvy, např. rokajlky, semínka, librové korálky (kdysi se prodávaly za libry) nebo manidoominens (jedná se o výraz indiánského etnika Obžibvejů a znamená malé semínko, jež je darem od ducha). 

V historii civilizace hrály rakajlové korálky důležitou úlohu. V našich zemích se tímto zabývali lidé z podhorských krajů, zejména z Podkrkonoší a Podkrušnohoří. Na Jablonecku a Železnobrodsku se od 18. století začaly vyrábět skleněné perle a rokajl, kde se vyrábí dodnes.

***