Historie šperkařství

***

Již naši předkové se zdobili různými šperky, původně spíše přírodními produkty v málo pozměněné podobě jako například řetězy ze zubů, ozdobami z květin atd. Zhruba před 2700 lety před n.l. se začali lidé učit opracovávat kovy a odívat se do stále krásnějších a zdobenějších oděvů. A tak se šperky staly součástí oblečení vyjadřující zejména bohatství a moc majitele. Díky stále většímu zájmu o ozdobné předměty se zruční kováři začali specializovat na výrobu šperků a na zpracování nejen bronzu, ale i zlata a stříbra. Jejich vysokou technickou propracovanost a uměleckou hodnotu dokázují např. nálezy z hrobek egyptských faraonů nebo řecké šperky z Mykén. Co se týká slovanské oblasti, dokladem vyspělosti zlatnictví jsou vzácné nálezy na území Velké Moravy z 9. století.

Z roku 1870 je v archeologických památkách konstatováno, že dějiny zlatnického řemesla v Praze nebudou zřejmě nikdy celistvé, zejména proto, že se před několika desetiletími ztratily starší listiny tohoto řemesla. V té době se zlatníci sdružovali do vzájemně se podporující organizace Zlatnické bratrstvo, jež sice bylo založeno jako náboženské sdružení, ale s úkolem starat se i o světské zájmy svých členů. V rámci jeho řádu všichni povinně docházeli na jednání svolávané mistrem do určené místnosti. Pokud nastal spor mezi členy, soudcem a rozhodčím byl rovněž mistr. To co bylo řečené na schůzi a prohlášené za tajné, se nesmělo vyzrazovat. Podmínky kvality práce a sazby, dle které zlatník svou práci oceňoval, stanovoval řád. To bylo ale jen základní ustanovení a dle zkušeností v praxi se dále doplňovaly. Pro všechny zlatníky v ostatních českých městech byly pak závazné zvyky a obyčeje, které se v té době odehrávaly mezi pražskými zlatníky. 

Od roku 1366 se začíná uplatňovat pravomoc mincoven nad zlatníky. Zvolení starší mistři z bratrstva, kteří jsou pověřeni mincmistrem a též mu podřízeni, provádí kontrolu ryzosti zlatých a stříbrných výrobků. Dovoleno bylo vyrábět jen ze slitin přezkoušených nebo vyrobených přímo mincovnou. 

S nástupem křesťanství dochází k rozvoji uměleckých řemesel zaměřených na krásu a zdobivost. Vyrábí se nejen bohoslužebné náčiní, ale roste i potřeba reprezentace na panovnických dvorech. Zlatníci tedy vyráběli jak prsteny, koruny, řetězy, berly, tak i výzbroj. Díky tomu že se vyrábělo v klášterech a panovnických sídlech, nezáviseli existenčně výrobci na této práci a mohli se jí tak spontánně věnovat. Ve starých zápisech je uvedeno, že již roku 1052 byl knížetem Břetislavem I. poslán zlatník Kojata do Staré Boleslavi, aby pracoval pro tamní kapitulu. O vysokém stupni vyspělosti a umělecké tvořivosti českých zlatníků svědčí také řada zachovaných památek.

Z volného sdružení bratrstva se dalším vývojem stala nucená korporace veřejnoprávního charakteru zvaná cech, jež byla ovládána striktními zákony, pravidly a statuty. Ten kdo se chtěl stát mistrem, musel vypracovat mistrovský kus, kterým pak prokázal svou schopnost a dovednost i oprávnění k výrobní práci. Pokud byl dopaden nějaký fušer, propadl konfiskaci zboží a pracovních nástrojů. Cechovní řád dále obsahoval nařízení o učních a tovaryších, o předepsaných ryzostech slitin zlata a stříbra a o označování vyrobených předmětů. Vzácným příznivcem pražských zlatníků byl panovník Karel IV. za jehož časů došlo k hlavnímu rozkvětu českého zlatnictví.  

Řemesla vyrábějící přepychové předměty začala upadat za husitských válek. Zlatnictví opět začlo vzkvétat až v době jagelonské. Nejvíce oblíbené byly prsteny, které se nosily na prstech levé ruky a třech prstech pravé ruky. V 16. století dosáhlo zlatnictví v Čechách svého vrcholu rozvoje. K úpadku opět přivedla české zlatnictví třicetiletá válka. Přepych dřívějších dob zmizel spolu s úbytkem bohatství a oblíbené se staly nápadně velké šperky, ceněné dle hmotnosti a ceny kovu než podle provedení a jakosti drahokamů. 

Díky výrobě šperků z českých granátů se počátkem 19. století zlatnictví v Čechách opět vzpamatovalo. Tento náš národní drahokam získal velkou popularitu a šperky z českého granátu se staly známé a oblíbené po celém světě.

 ***